Moderní architektura v Čechách I./ 550kč-klub 495,-/ 3.10.2015/

Cestu za moderní českou architekturou jsme plánovali již delší dobu.
U Vyšehradu, kde sídlíme je několik významných moderních (od r.1900-1938) staveb 
zejména českého kubismu, proto naši poznávací cestu zaměříme na toto období.
ODJEZD od FANTOVY KAVÁRNY,parkovišt autobusů HLAVNÍ NÁDRAŽÍ PRAHA 7.hod.
V ceně je doprava,průvodce, rezervace vstupu do objektů,
není v ceně vstupné a stravování
zbývá 10míst!

průvodce arch.J.Potůček z Národní galerie

Cestu zahájíme na stavbě Antonína Engela - zdymadlo a vodní elektrárna v Poděbradech s kubistickými prvky        

                                            






FOTO: Michal Louč

Dále navštívíme Raně kubistický kostel z let 1913–15 v Pečkách, postavený podle návrhu arch.Oldřicha Lisky
Jedná se o jediný kostel na světě s kubistickým interiérem a slohově čistou, v Evropě ojedinělou stavbou rané fáze kubismu,
která se vyznačuje omezenou barevností a zborcenými plochami. Kostel se dochoval v původním stavu bez jakýchkoliv pozdějších úprav a původní je rovněž kubistické zařízení, jehož autorem je rovněž
 Oldřich Liska. Jedná se především o vitráže v oknech, původní podlahy, kazatelna, varhany, lavice i překrásný stůl Páně ve tvaru kalicha, jehož pojetím předběhl Liska dobu alespoň o 30 let a předznamenal vývoj designu ve 40. letech 20. století
Další zastávkou bude Bauerova vila v Liboběřicích / arch.JOSEF GOČÁR
 Pro majitele místního velkostatku, Adolfa Bauera, vystavěl v letech 1912 - 14 vynikající architekt Josef Gočár rodinný dům v kubistickém stylu. Kubismus, tehdy nový moderní styl, je ve venkovském prostředí velice neobvyklý.
Kubizující formy se v architektuře objevují především na dekorativním hvězdicovém orámování oken a dveří, ale i v zešikmené formě hlavní římsy
.Seznamíme se s kubistickou vilou a zde umístěným muzeem a galerií, jejichž expozice jsou věnovány kubistické tvorbě. V období 2008 – 2009 byl vystavěn plot podle původního návrhu architekta Josefa Gočára, proběhla rekonstrukce parkové zahrady včetně výroby a instalace kubistického altánu V období 2009 – 2010 byly obnoveny interiéry Bauerovy vily: byly instalovány repliky původních tapet a linoleí, byly zrekonstruovány původní výmalby v části objektu a instalovány ukázky stylového a dobového nábytku, designu a keramiky a skla.

RATBOŘ-NOVÝ ZÁMEK /arch.JAN KOTĚRA V sousedství starého zámku byla v letech 1910–13 postavena podle plánů Jana Kotěry jednopatrová moderní dvojvila pro Ervína Otu Mandelíkovi, syny Bernarda Mandelíka.
Jejich třetí bratr, Robert, obýval sousední starý zámek a možná proto se pro vilu vžil název nový zámek.Bratři Mandelíkové koncipovali svůj požadavek na rodinné sídlo jako symetrický a prostorově detailně propracovaný dvojdům, který měl skloubit požadavky na luxusní a zároveň moderní rezidenci, odkazující ovšem na straně druhé na tradici šlechtických sídel.  Na sochařské výzdobě se podílel významný sochař Jan Štursa.V parku je umístěna dekorativní kubisticky pojatá váza od Emila Králíčka z roku 1913, přemístěná sem ze dvora pražského domu Diamant.






-ZDE BUDE REZERVACE NA OBĚD

Poté nás čeká Městské muzeum v Jaroměři,které sídlí v bývalém obchodním domě WENKE 











DÁLE BUDE NAŠE CESTA POKRAČOVAT DO HRADCE KRÁLOVÉ, KDE arch. JOSEF GOČÁR
 





vytvořil mj. v r 1909-36 schodiště u kostela Nanebevzetí Panny Marie,

Anglobanku,gymnazium,úpravu náměstí a nábřeží,plány zeleného pásu města, pomníkTGM a další
 






LÁZNĚ BOHDANEČ -LÁZEŇSKÝ DŮM /arch.JOSEF GOČÁR 
OTEVŘENO PO REKONSTRUKCI 2014 
-v roce 1913 by
l do provozu uveden nově vystavěný pavilon GOČÁR - objekt dlouhý 62 m a široký 17,6 m. Přízemí s předsunutou krytou kolonádou bylo určeno k umístění všech zařízení souvisejících s léčením rašelinou. V poschodí čekalo na pacienty celkem 28 pokojů, z nichž 4 rohové byly větší. Do všech pokojů byla zavedena teplá a studená voda a elektřina, budova měla   telefon a ústřední vytápění.                                                                                                    
                                                          Vlasta Burian v lázních

PARDUBICE- WINTERNITZOVY MLÝNY/ arch.JOSEF GOČÁR
Automatické turbínové mlýny se stavěly v letech 1910 až 1925 pro bratry Egona a Karla Winternitze podle projektu uznávaného architekta Josefa Gočára.
Hranol se silem vychází z anglosaské tradice, charakterizuje ho režné zdivo z tmavých a světlých cihel. Již za první republiky objekt propojil také prampouch – zděný oblouk – a některé části ozdobila atika připomínající hradní cimbuří. V 60. letech levé křídlo prodloužila čtyřpatrová přístavba, která se snaží respektovat původní stavbu.



Návrat do Prahy cca 21h.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Josef Gočár (1880 - 1945)Architekt   Josef GOČÁR   

Jméno Josefa Gočára, který patřil k nejnadanějším a nejproduktivnějším architektům první poloviny 20. století, je úzce spojeno s Prahou, Pardubicemi, Hradcem Králové i Bohdančem.  
Narodil se v roce 1880 v Semíně, kde jeho otec pracoval jako pivovarský sládek. V roce 1891 se  rodina přestěhovala do Bohdanče. Od roku 1892 studuje na nižší reálce v, kde se již projevuje jeho talent Pardubicích, po jejím ukončení absolvuje roční praxi u archtekta Roštlapila. V roce 1903 začal studovat na Umělecko-průmyslové škole v Praze, nejprve mimořádně v ateliéru Jana Kotěry a později jako řádný žák jeho speciální školy. Od roku 1905 začíná s prvními projekty (sgrafitové domy na Pospíšilově třídě v Hradci Králové), podniká zahraniční cesty (Belgie, Holandsko, Německo). Po ukončení studia pracuje v Kotěrově ateliéru, spolupracuje na návrhu interiéru pro českou expozici rakousko-uherské výstavy v Londýně, po dobu Kotěrovy nemoci vyučuje. V roce 1908 vystupuje z Kotěrova ateliéru a osamostatňuje se, stává se členem Sdružení architektů a podílel se na redakci "Stylu". V letech 1909 - 1910 realizuje první větší projekty: schodiště u kostela P. Marie v Hradci Králové (stavba z armovaného betonu, spojnice náměstí s s obvodní komunikací pod hradbami) a obchodní dům Wenke v Jaroměři. Projektuje dva protestantské kostely, které však nebyly postaveny.  Zúčastnil se rovněž soutěže na dostavbu Staroměstské radnice (pyramida).

Kasárna BohdanečZ roku 1910 je rovněž železobetonová stavba vodojemu  a budova jezdeckých kasáren v Bohdanči. Z bílých cihel byla postavena velká jednopatrová budova pro mužstvo, dvě stáje pro koně, krytá jízdárna a odděleně vila pro důstojníky. Architektura kasáren byla poškozena necitlivými zásahy v letech 1968 - 1991, kdy objekt používala Sovětská armáda. Dnes objekt slouží po rekonstrukci jako obytný dům.
Vodojem BohdanečVodojem 2000
V letech 1909 - 1910 vzniká rovněž první významná stavba projektovaná Gočárem pro Pardubice - areál Winternitzových automatických mlýnů v malebném místě na pravém břehu řeky Chrudimky. Při pohledu z protější strany řeky působí dodnes tato monumentální stavba se zajímavě pojatým pláštěm, ve kterém kontrastují světlé a tmavé spárové cihly uspořádané do ornamentálních vzorů, jako romantický hrad. V první polovině dvacátých let byla budova několikrát rozšiřována a upravována a doplněna drobnou řadou rozeklaných štítků (vlaštovčí ocasy), které vycházejí z tradičního pernštýnského dekoru. 
Po generační roztržce vystoupil v roce 1911ze SVU Mánes a stal se prvním předsedou Skupiny výtvarných umělců, spolupracoval na redakci Uměleckého měsíčníku, navrhl několik interiérů pro dr. Grégra. 
Dům U černé Matky Boží

V roce 1912 založil spolu s Pavlem Janákem a za podpory dr. Grégra Pražské umělecké dílny (PUD), navrhl nejvýznamnější díla svého kubistického období: dům "U Černé Matky Boží" v Praze a lázeňský dům v Bohdanči. 
Dům U černé Matky Boží v Celetné ulici s arkýřově zalomenými okny znamenitě zapadl do svého historického prostředí, hlavně díky mansardové barokní střeše. Pozoruhodné bylo kubistické kování balkonů a vstupních dveří a zejména krásný kubistický interiér kavárny a parteru s Gočárovým nábytkem a lustry, později nesmyslně zničený.
V současné době využívá objekt České muzeum výtvarných umění, část expozic je věnována českému kubismu období 1911 až 1919.

České muzeum výtvarných umění

Další významnou stavbou kubistického období je lázeňská budova v Bohdanči. Pavilon byl otevřen v květnu 1913 a dodnes nese Gočárovo jméno. Stavba je dlouhá 62 m a široká 18 m. Přízemí s předsunutou krytou kolonádou je určeno k umístění všech zařízení potřebných k léčení rašelinou-kabiny s vanami pro slatinné koupele, odpočívadla, čekárny, místnosti pro masáže. Kolonáda s arkýřovými výstupky ústí do vestibulu a dnes navazuje na další lázeňské budovy. V poschodí bylo 28 pokojů pro ubytování pacientů. K zásadní změně došlo v roce 126, kdy bylo pavilonu přistaveno druhé patro a získáno dalších 28 pokojů, zároveň však došlo k narušení původní kubistické architektury. Pavilon dodnes slouží původnímu účelu v Léčebných lázních.

      

Kubistické okno Bohdaneč

pavilon Gočár
Původní  lázeňský pavilon

 

 

Pavilon Gočar po dostavbě
Lázeňský pavilon po dostavbě v r. 1926

 

LegiobankaV letech 1913 - 1914 se Gočár zúčastnil soutěže projektu na Žižkův pomník na Vítkově a výstavy SVU v Obecním domě, účastní se na založení Svazu českého díla, vystavuje nábytek v Německu. V období 1916 - 1919 slouží v armádě. V roce 1924 byl jmenován po Kotěrově smrti profesorem na  Akademii výtvarných umění  v Praze, v roce 1928 byl zvolen rektorem této školy, funkci zastával do roku 1932.
Ve dvacátých letech začíná období tzv. rondokubismu a v této době vznikají další významné stavby. V letech 1921 - 1923 je realizována stavba budova Legiobanky v Praze Na Poříčí. Budova je pojatá jako těžká pětiosá palladinská architektura s Guttfreundovským reliéfem přes celou šířku překladu a parapetu, který je podepřený na obou koncích i nad vstupem plastikami Jana Štursy. Další čtyři patra mají půlkruhové masivní polosloupy přerušené plastickou dekorací. Nad kubisticky zalomenými okny (provedené obdobně jako u domu U černé Matky Boží) použil Gočár nadokenních oblouků. Bankovní hala má ornamentální dekoraci stěn a dlažby a krásný skleněný strop ze tří kruhových segmentů.

Na počátku dvacátých let začíná období intenzivní práce pro Hradec Králové v čele se starostou dr. Ulrichem. Gočár postupně zpracovává územní plán města, vytváří regulační plán nábřeží, výstavbu v Labské kotlině, školní bloky, střed města (dnešní Ulrichovo náměstí). Plány výstavby zahrnují rovněž systém vnějšího dopravního okruhu s radiálami směřujícími do centra města, mezi nimiž se střídají obytné čtvrti s plochami zeleně. Za vydatné podpory starosty Ulricha jsou postupně realizovány v Hradci Králové stavby Koželužské školy s vilou ředitele (1923 - 1924), budova Anglobanky (1922 - 1923), výšková úprava průčelí starších domů dnešního Masarykova náměstí s instalací sochy T. G. Masaryka (1926 - 1927), budova Rašínova státního gymnázia s tělocvičnou a domem ředitele, vše v režném zdivu, před vchodem socha "Vítěze" od J. Štursy (1923 - 1926).  Dále byla realizována stavbaNových škol obecných (Obecná a měšťanská)  v letech 1925 - 1927, které navazují na budovou gymnázia. Jsou odděleny náměstím sloužícím jen pěší komunikaci, střechy měly původně sloužit jako sluneční lázně. V letech 1926 - 1928 byla realizována stavba mateřské školy umístěna mezi obecnou a měšťanskou školou. V tomto období vzniká v Hradci Králové podle Gočárova projektu další církevní stavba - Ambrožův sbor církve československé(1925 - 1928), která se skládá z vlastního kostela (železobeton) a budovy fary a biskupství (režné zdivo). 
Jako osvědčený spolupracovní Anglobanky byl Gočár pověřen v roce 1923 vypracováním návrhu stavby filiálky banky v Pardubicích. Robustně a téměř asketicky působí architektura klasicizující bankovní budovy, která byla v letech 1924 -1925 postavena vedle Zelené brány.
kostel sv. Václava
V letech 1927 - 1928 probíhají práce na kostele sv. Václava v Praze-Vršovicích (náměstí Svatopluka Čecha),  jedné z nejpozoruhodnějších funkcionalistických staveb, Gočár rovněž soustavně pracuje na návrzích na Státní galerii pro Prahu (věnoval se jí přes 20 let, žádný z jeho třech návrhů nebyl realizován).
kostel sv. Václava

Na konci dvacátých let začíná období konstruktivismu a Gočár pokračuje ve výstavbě v Hradci Králové. V letech 1927 - 1932 je stavěna budova Ředitelství státních drah - železobetonová konstruktivistická budova s výplňovým zdivem, v průčelí přízemí obložená šluknovským sienitem , portál s plastickým reliéfem od sochaře B. Stefana. Ve vestibulu je stěna zasklená katedrálním sklem s figurální výzdobou od J. Kaplického. 
Dále byly realizovány některé menší projekty - návrh parku v severovýchodním sektoru města společně s dr. Kamenickým z Průhonic (1930 - 1932), dále úprava zábradlí Tyršova mostu (1931 - 1932). Most podle Gočárova urbanistického konceptu měl spojovat divadlo na náměstí 5. května a galerii na nám. Osvoboditelů.
Gočárovo tvůrčí vzepětí v Hradci Králové vrcholí  v letech 1931 - 1936 návrhem a realizací budovy Okresního a finančního úřadu.   Jeho pozdější práce pro Hradec Králové - návrh konstruktivistické Městské galerie (1930 - 1933) a přístavby Kotěrova muzea (návrh pro užší soutěž 1942) se přes své výjímečné kvality nedočkaly uskutečnění.   Bez Ulrichovy velkorysé podpory by Gočár plně nerozvinul své schopnosti, zejména urbanistické a bez Josefa Gočára by nebyl moderní Hradec Králové, dodnes oslňující svými kvalitami urbanistického konceptu i architektonického detailu.
V období funkcionalismu vzniká i největší Gočárova práce pro Pardubice - projekt Grandhotelu a Okresního domu, který byl realizován v letech 1927 - 1931. Multifunkční, čtyřpatrový funkcionalistický palác, zabírající velkou plochu západní strany dnešního náměstí Republiky, měl několik společenských sálů, kavárnu, bar, hotelové prostory, kanceláře a v suterénu kino. Část fasády byla tehdy moderním způsobem obložena modrošedými skleněnými destičkami-opaxity, kavárna byla umístěna do nárožního půlkruhového proskleného arkýře.  K otevření tohoto hotelově-administrativního komplexu došlo před zahájením Výstavy tělesné výchovy a sportu v květnu 1931, jedním z prvních hostů zde ubytovaných byl i T. G. Masaryk.  Gočárova architektura se nesetkala s příliš kladnou odezvou veřejnosti, byla kritizována za svou strohost i za to, že interiéry byly vybaveny barevným moderním nábytkem. Na počátku 90. let budova přestala sloužit původním účelům a chátrala, v roce 1999 byla po rozsáhlé rekonstrukci znovu otevřena a přeměněna znovu v obchodně-administrativní centrum Pardubic.

Josef Gočár zemřel 10.9.1945, je pochován na vyšehradském 
Slavíně.

Architekta Josefa Gočára vybrali jako nejvýznamnější osobnost české architektury 20. století respondenti 
ankety pořádané Agenturou Kdo je kdo, druhý v anketě  skončil jeho učitel Jan Kotěra. 



.






   











Comments