MATYÁŠ BERNARD BRAUN/ 23.5.2015/ 880 kč-klub 792,-

"fiktivní" podoba dle V.Preclíka
Po stopách Matyáše Bernarda BRAUNA
BRANDÝS,HLAVENEC,JAROMĚŘ,JOSEFOV,KUKS,BETLÉM
průvodce: ak.mal VLADIMÍR NETOLIČKA-katedra cestovního ruchu Jihlava
obsazenost 60%
23.KVĚTEN 2015
ODJEZD Z PRAHY V 7,00h.-Hlavní nádraží Praha /
stání autobusů na magistrále u Fantovy kavárny
V ceně je doprava,odborný průvodce a pojištění proti úpadku.
Skupinové vstupné vybereme během cesty,obědy budou rezervovány pro naší skupinu(restarace v původním Šporkově mlýně )
HLAVNÍ PROGRAM CESTY:
Po odjezdu z Prahy se krátce zastavíme BRANDÝSE  poté v obci  HLAVENEC nedaleko Brandýsa nad Labem - Stará Boleslav.

 Dílo, které pro tuto obec Matyáš Braun na objednávku hraběte Šporka vytesal je pomník císaře Karla VI.Tomuto pomníku však předcházela Šporkova snaha o zhotovení pomníku Karla VI. na Karlově mostě, jež se však nedočkala kladného schválení. Umělecky pečlivé provedení i historie sochy nasvědčuje tomu, že se jedná o vlastnoruční Braunovu práci. Socha je jednou z nejkrásnějších prací barokního sochařství provedených v Čechách.

Poté navštívíme JAROMĚŘ,které bylo rodné město Braunovy manželky Marie Alžběty Miseliusové, ale jaroměřští občané si Brauna vážili nejen jako člena vážené rodiny, ale i jako umělce.Proto byl r. 1722 tamními občany požádán o vytvoření mariánské sochy pro Jaroměř.
Plastická výzdoba sloupu vznikala v letech 1723-27.Dnes tento sloup tvoří dominantu jaroměřského náměstí.
Dále bude následovat návštěva v lapidáriu pevnosti Josefov,zde jsou instalovány originální plastiky světců, které v letech

1723 - 1727 vytvořila umělecká dílna genia barokního sochařství Matyáše Bernarda Brauna,které pocházejí z mariánského sloupu na náměstí v Jaroměři.

Z téže doby, kdy vznikal morový sloup, pochází z Braunovy dílny i náhrobek jeho tchyně Anny Miseliusové, jenž zemřela roku 1721.
KUKS  -při dnešní návštěvě si lze jen těžko představit jeho podobu před 250 lety/info o znovuotevření zde:http://www.artalk.cz
Hospital s kostelem Nejsvětější Trojice na pravém břehu Labe jsou pouhým zlomkem velkolepého architektonického komplexu, který zde byl na počátku 18. století za hraběte Františka Antonína Šporka vybudován.Kolem léčivého pramene, náhodně objeveného nad labským údolím, se začaly od roku 1692 objevovat jednotlivé budovy. Během dvaceti let tak vyrostly lázně, zámek, špitál,závodiště, řada domů pro hosty, divadlo, hostince, „dům filozofů“, hospodářské budovy, stavení pro služebnictvo a spousta dalšího. „Avšak nad všechny ostatní vynikaly dvě dominanty stojící proti sobě na obou březích.
Na levém dvoupatrová 
zámecká budova a na pravém špitál se špitálním kostelem a hraběcí hrobkou. Údolí mezi nimi bylo přeměněno v rozsáhlý park s bohatou sochařskou výzdobou.“ (Prošek,
1977, str. 11)V druhém desetiletí 18. století
se otevírá prostor pro Braunův výtvarný talent a jeho dílnu a zároveň začíná několikaletá spolupráce mezi ním a hrabětem.K Braunovým pracím v Kuksu patří i soubor čtyřiceti 
postav tzv. galliotických trpaslíků.
Během povodně roku 1740 byl však tento kuriózní cirkus pobořen. Část z trpaslíků byla převezena do Nového Města nad Metují, kde zdobí zámeckou ohradní zeď.
Do doby roku 1725 je datován vznik jedné z nejkrásnějších Braunových prací. Jde o kříž tvořící střed pohřební krypty pod kukským kostelem. „Dílo je anatomicky pečlivou
studií nahého mužského těla, ve stylu Braunova nadsazeného výrazu, vtěsnaného do iluzivní hry napjatých svalů, šlach, zduřených žil a zauzlin.“ (Poche, 1986, str. 152)Z roku 1720 pochází socha Herkomana, jež byla umístěna na terasu vedle kukského zámku před tehdejší hostinec U Zlatého slunce a kde přepracována na Goliáše stojí dodnes.
 BETLÉM U KUKSU
Tato unikátní barokní sochařsko-krajinářská realizace leží přibližně tři kilometry severozápadně od Kuksu. 
V současnosti je místo známé pod názvem Betlém, ale přesný název zní Nový les u Kuksu. Areál je od roku 2002 chráněn jako národní kulturní památka.Nový les roku 1717 koupil hrabě Špork od města Dvora Králové a v roce 1718 zde nechal postavit a nákladně vybavit poustevnu sv. Antonína a Pavla poustevníka. O několik let později, v roce 1724, se rozhodl dát přírodní útvary v lese opracovat v plastiky a plastické skupiny, k čemuž opět vyzval Brauna a jeho dílnu
PŘÍJEZD DO PRAHY V SOBOTU VEČER (CCA 21.H)
.

Matyáš Bernard Braun -jeden z nejvýznamnějších představitelů české vrcholně barokní plastiky, se narodil 24. února 1684
v Sautensu u Insbrucku. Druhého
dne byl pokřtěn na jméno Matěj, Matyáš. Stal se pátýmz devíti dětí kováře a sedláka Jakuba Brauna,jehož rodina byla výtvarně nadaná – mladší Matyášův bratr Dominik byl malířem a jeho synovec Antonín byl rovněž sochařem.
Z prací Michelangela vypozoroval a odvodil dynamismus výrazu i monumentální sochařskou prostorovost a pevný kompoziční řád. Jeho dílo naučilo Brauna sochařské přímočarosti a technické solidnosti. (Poche, 1986, str. 16)Dále se inspiroval v Římě, kde mohl zrakem i rukou vnímat dokonalou krásu postav stvořených Berniniho dlátem. Do let 1712 – 1713 je datováno Braunovo první setkání s hrabětem Františkem Antonínem Šporkem a vztah mezi těmito dvěma význačnými osobnostmi českého baroka stal již trvalým.V dějinách
umění je známo málo případů, kdy soudržnost mezi uměleckým zákazníkem a výtvarníkem byla tak pevná a nepřetržitá jako právě ta jejich. Ale nejen vztah umělce a zákazníka tyto dva pojil.
Špork Brauna učinil svým dvořanem a důvěrníkem. Zde se setkával s velice zajímavými lidmi, mezi nimi skladatel J. S. Bach, rytci Rentz a Montalegre, architekt Alliprandi, různí básníci a mnoho dalších osobností, které v té době měli ve společnosti své jméno.
Roku 1718 se tehdy pětatřicetiletý Matyáš na jedné ze svých cest do Kuksu seznámil v Jaroměři s mladou Marií Alžbětou Miseliusovou, svou budoucí ženou. Ke sňatku
došlo 9. října 1719 v Jaroměři a během života spolu počali pět dětí – Marii Markétu,
Františka Josefa, Marii Josefu, Josefa Václava a Jana Františka.Z údajů o Braunových honorářích a i z rozsahu jeho díla, které převyšovalo práci ostatních sochařů v českých zemích, vyplývá, že to byl umělec na jiné zámožný, o čemž také svědčí i výše zmiňované vlastnictví několika domů, jediný dodnes stojící je dům čp. 671 na Dobytčím trhu na Novém Městě pražském, kde Braun pobýval až do své smrti.Již od roku 1727 mu život ztrpčovala obvyklá nemoc sochařů a kameníků – souchotiny(tuberkulóza), která ho postupně vzdálila od činné tvůrčí práce.Pozemský osud Matyáše Bernarda Brauna se naplnil dne 15. února 1738, kdy předčasně, ve věku 54 let, zemřel ve svém rodinném domě „U Kamenného stolu“.Pohřeb se konal den nato a Braun byl pohřben ve společné kryptě kostela sv. Štěpána.O šest týdnů později zemřel Braunův dávný mecenáš hrabě František Antonín Špork.
Braunovu dílnu zdědil jeho synovec Antonín Braun, kterému však osud nepřál, aby se
stal strýcovým pokračovatelem. Antonín Braun zemřel roku 1742.„Antonínovým úmrtím se uzavřela i sochařská dílna obou Braunů, jejíž třicetiletépůsobení znamenalo nejvyšší vypětí výtvarné vůle na poli českého sochařství 18. století,vypětí, jež dosáhlo mezinárodní úrovně a pověsti a které zároveň nejpočetnějším dílem obohatilo obsah naší barokní plastiky.“ (Poche, 1986, str. 294)


Odkaz na pořad čt s výkladem prof.Dvořáka zde:http://www.po-karlove-moste-s-prof-frantiskem-dvorakem.